Summit v bezradné době

Jestliže upjatě formální setkání šéfů členských zemí Evropské unie může skončit zakyslou hádkou v pozdních nočních hodinách a trucovitými invektivami na tiskovkách pozdě nad ránem, jak asi dopadne neformální potlach týchž horkých hlav u jednoho stolu v potemnělé místnosti starobylého hradu? Podle očitých svědků účastníci ve čtvrtek hned na úvod odkládali saka, šlo však prý pouze o gesto podtrhující uvolněnou atmosféru setkání. Nejvyšší představitelé zemí evropské pětadvacítky se tentokrát přijeli na summit do anglického Hampton Courtu usmiřovat.Těžké časyMají k tomu dobrý důvod: EU najela letos na jaře na mělčinu a mezi diplomaty se neformálně mluví hned o několika eurokrizích najednou. V takové situaci není rozhádaná parta důstojníků na velitelském můstku právě nejlepší vyhlídkou na záchranu a už samotný hladký průběh jejich soukromého večírku v kajutě kapitána je vlastně úspěch. Jednodenní summit Evropské unie pořádaný dva měsíce před koncem britského předsednictví v bývalé rezidenci Jindřicha VIII. měl právě takovou párty být.Pro připomenutí, s čím vlastně máme problém. Na jaře se po krachu referend ve Francii a Nizozemsku zastavil proces schvalování euroústavy a Unie je jednou nohou v krizi legitimity. Přitom se chystá na další rozšíření – v roce 2007 by měly její řady rozšířit Rumunsko s Bulharskem a Brusel právě zahájil přístupové rozhovory s Tureckem a Chorvatskem. Pro dále rozšířený spolek ale nemá současná pětadvacítka dostatečně pružný legislativní rámec a v tuto chvíli ani žádnou představu o tom, jak se z patové situace vysekat. Celá záležitost s ústavou je od jara u ledu a tání není na obzoru. Ale jděme dál.Evropanům se už delší dobu nedaří v ekonomice. Hospodářský růst Unie se letos jenom upachtěně přehoupne přes 1 %, což znamená, že se jí USA se svými necelými 4 % s jistotou vzdalují a Čína s téměř 10 % překotně přibližuje. Na kontinentu, jehož velmocenské ambice stojí téměř výhradně na hospodářském úspěchu, je okolo dvaceti milionů nezaměstnaných a situace se přiostřuje: Evropa se jako celek ocitá pod stále větším konkurenčním tlakem zemí, jako je Čína nebo Indie, vyspělejší státy Unie zase čelí lacinější pracovní síle nováčků a vlády, kterým zůstává v rukách Černý Petr, se ocitají pod palbou voličů vyhozených na dlažbu.Miliony nezaměstnaných vytvářejí pořádný tlak na tradičně štědré evropské sociální sítě, ani tady však chmury nekončí. Evropa zároveň stárne před očima. Jestliže v roce 2000 připadali na jednoho důchodce čtyři lidé v produktivním věku, v roce 2050 to při zachování současných trendů nebudou ani dva, a to by byla nevídaná zátěž i pro ekonomiku ve vrcholné formě.Změna je nutná, před Evropany se však otevírá dilema. Neúspěch a nepříznivý demografický vývoj rozšiřuje počty lidí, které je potřeba chránit, rostoucí náklady na sociálních sítě a různé dotace zase odčerpávají prostředky na modernizaci a investice do vědy a výzkumu. Něco se musí stát a Evropané se přitom ani nejsou schopni shodnout na rozpočtu, který by určil směr budoucího vývoje.O finanční výhled na léta 2007–13 se evropské tábory v čele s Brity na jedné a Francouzi na druhé straně divoce pohádaly letos v červnu a právě tehdy Unie definitivně uvízla: znesvářené strany si od té doby vyměňují invektivy, o dalším postupu se příliš nejedná: například „negociační balíček“ obsahující nové konkrétní návrhy na jednotlivé položky rozpočtu neočekávají evropští diplomaté od svých britských kolegů dříve než na začátku listopadu. Alespoň impulz, prosímO výsledcích summitu si tedy čeští diplomaté v Černínském paláci v Praze nedělali dopředu žádné zvláštní iluze. „Evropa se nachází v období politické bezradnosti,“ vysvětloval náměstek ministra pro unijní záležitosti Vladimír Müller, „celý summit bude orientační diskuse a hledání shody nad tím, kterým směrem se bude Evropská unie dále ubírat. Jestli se ke shodě dospěje, bude to optimální. I když se to zdá málo, v současné situaci by to byl krok ze začarovaného kruhu.“ Přesto měli Češi podobně jako ostatní nováčci svůj jasný zájem – pokročit směrem k novému rozpočtu, který jim zajistí slíbené dotace ze strukturálních fondů Unie. V případě Česka je ve hře v ideálním případě okolo 80 miliard korun ročně a s nimi si současná vláda spojuje udržení našeho na unijní poměry nadprůměrného pětiprocentního hospodářského růstu. „Bylo by jistě naivní očekávat, že se na tomto summitu budou projednávat konkrétní čísla nebo že bude rozpočtu věnována podstatná část schůzky, potřebujeme ale výrazný impulz a signál, že bude finanční perspektiva přijata co nejdříve,“ přál si den před zahájením schůzky náměstek Müller. Co nejdříve znamená ještě za britského předsednictví, tedy na oficiální vrcholné schůzce před Vánoci. Zdržení neznamená přímo méně dotací, ale kratší dobu na jejich čerpání, což může lehce znamenat, že přidělené peníze nebudeme tak rychle umět utratit.Před pětihodinovým jednáním, kdy na jednoho zástupce členské země pětadvacítky připadne štědrých zhruba deset minut, tedy byla rozhodně na místě otázka: O čem vlastně bude? O čem se nemluvíSamotní klíčoví politici Unie, tedy hlavní rozhádaní hráči Blair, Chirac a předseda Evropské komise José Barroso, se slovu rozpočet ve dnech před summitem vyhýbali jako čert kříži. Mezi Paříží a Londýnem probíhaly intenzivní sbližovací rozhovory, jejichž cílem bylo včas odmést z cesty sporná témata, aby na samotné schůzce mohla zavládnout tolik potřebná dobrá nálada a EU si po dlouhých měsících připsala na konto nějaký úspěch. Na summitu se tedy o celé řadě věcí zarytě mlčelo: Jaký bude další osud odmítnuté liberalizace služeb? Co s ústavou? Jak reformovat či nereformovat společnou zemědělskou politiku, která spolkne největší díl společných peněz? Co s britským rabatem? A jak najít společnou eurořeč při jednáních Světové obchodní organizace o liberalizaci obchodu, jejichž zjevně se blížící krach bude mít díky své neochotě odstranit tarify chránící zemědělce na svědomí právě EU? Nic z toho se na pořad jednání na hradě Hampton Court nedostalo.Místo toho připravil Barroso pro účastníky schůzky materiál, který na nekonfliktních tématech mísí britskou liberální vizi s francouzským protekcionismem. Liberálové dostanou zvýšené investice do vědy a výzkumu a společnou reformu vysokých škol, zastánci ochrany Evropy zase Fond globalizace, který má chránit oběti zvýšené konkurence v řadách zaměstnanců a přispět jim na změnu kvalifikace. Proti fondu se však postavil kde kdo včetně Gerharda Schrödera, jenž prohlásil, že fond bude ve skutečnosti „odměnou za neúspěch a nebude ho z čeho financovat“. Podobně to vidí Švédové, Nizozemci, Estonci nebo třeba Dánové, Tony Blair však ve jménu příměří za projektem stojí. Významnou iniciativou by mohla být navrhovaná společná energetická politika, protože ta by v praxi znamenala především prohloubení koordinace zahraniční politiky pětadvacítky, především ve vztahu k Rusku. Na neformální schůzce však šlo o neformální diskusi, konkrétní obrysy návrhů se vznášejí někde v chodbách Hampton Courtu.Čekání na přílivPřevažujícím hodnocením čtvrtečního summitu je tedy především ona dobrá nálada, která signalizuje odhodlání se v prosinci oficiálně na něčem dohodnout. „Dopadlo to ještě o něco lépe, než jsem očekával,“ pochvaloval si v pátek po summitu náměstek Müller. „To, že nebyla otevřena sporná témata, znamená, že bude vůle dělat v jednáních o rozpočtu ústupky.“V praxi by to mohlo vypadat tak, že hlavní aktéři rozpočtové třenice od svých požadavků ustoupí – Britům zůstane rabat a Francouzům zase jejich nedotčená zemědělská politika. Pětadvacítka se ale zároveň závazně dohodne na tom, kdy přesně se už k reformám odhodlá. A mohlo by to být někdy okolo roku 2009 nebo 2010, tedy v době českého předsednictví. Podaří-li se Britům dotáhnout rozpočet ke schválení, bude to po startu přístupových rozhovorů s Tureckem druhý zapamatovatelný úspěch jejich předsednictví a zároveň potřebný příliv, který po delší době zdvihne uvízlou unijní kocábku z mělčiny. Sám Tony Blair si tím ale jistý není. „Bude to výzva a tvrdý oříšek,“ mírnil po čtvrteční schůzce dobrou náladu odjíždějících delegátů.